Frima Amstrad byla až do roku 1984 známá pouze jako výrobce spotřební elektroniky. V onom roce však přišel zlom a její majitel, sir Alan Sugar, se rozhodl vstoupit do světa domácích mikropočítačů. Tým vývojářů měl za úkol v poměrně šibeničním času vyvinout počítač schopný konkurence s již zaběhnutými výrobky firem Commodore a Sinclair. První prototyp z roku 1983, nazvaný ARNOLD (akronym jména Roland) byl osazen CPU 6502, neboť úspěšný konkurenční počítač Commodore VIC-20 jej měl také a šlo o zaběhnutou a levnou technologii. Stroj disponoval 32kB RAM a byl umístěn ve designově shodném šasi CPC 464, jak jej známe dnes, ovšem ve světle šedém provedení. Když měl Amstrad hardware hotový, hledal se software. Kde jinde se poohlédnout, než u firmy Microsoft, která se tehdy BASICy pro domácí počítače zabývala. BASIC od Microsoftu dostaly všechny Commodory, Apple, MSX, Oric, Thomson a jiné. Amstrad však neměl moc času a požadoval BASIC pro CPC v šibeničním termínu (přecejen šlo o byznys), který Microsoft nedokázal zajistit. Proto se v Amstradu poohlédli po alternativě v podobě Locomotive Software, což byla firma ochotná svůj již existující BASIC upravit pro CPC, ale s podmínkou, že Amstrad změní platformu připravovaného stroje z 6502 na Zilog Z80. Amstrad souhlasil a tak vznikl počítač Amstrad CPC 464 s CPU Z80A, taktovaném na 4 MHz a 64kB RAM v základní výbavě. Nový CPC 464 se záhy stal smělým konkurentem tehdy již zaběhnutých strojů Sinclair a Commodore. I přes některé svoje nedostatky a záludnosti, způsobené urychleným vývojem, jde o slušně zvládnutou platformu.
V Německu se počítače Amstrad prodávaly pod značkou Schneider, a lišily se pouze názvem a malými vnějšími drobnostmi, např. Amstrad CPC 464 měl oproti Schneideru barevnou klávesnici, zatímco Schneidery CPC 464 mají kontrolní tlačítka pouze šedá (některé série Amstradu ale mají také šedá tlačítka). Ve Španělsku se jeden čas CPC 464 prodávaly pod označením CPC 472. Šlo o rozšířené 464 o 8kB, které byly dodatečně nasazeny ribbon kabelem k původní RAM. Důvod této úpravy bylo španělské nařízení platit daň za každý počítač s národně nelokalizovaným systémem a 64 (a méně) kB RAM. 8kB čip navíc paradoxně nešel v systému využít. Amstrad postupem času počítače série CPC interně zjednodušoval aby zlevnil náklady na výrobu (CostDown). CPC se liší velikostí základní desky, verzí graf. čipu apod. Rovněž je lze odlišit podle loga Amstrad na vrchním štítku, které se také během času změnilo. Existují dokonce i klony tohoto počítače. Ve Východním Německu vznikl počítač KC Compact, částečně kompatibilní s CPC 464.

V roce 1985 přišel Amstrad s vylepšeným modelem CPC 664 se zabudovanou disketovou jednotkou 3", který se ale moc nerozšířil, protože za půl roku po uvedení CPC 664 totiž Amstrad uvedl model CPC 6128 s Basicem 1.1, disketovou jednotkou a 128kB RAM.

Softwarová základna těchto strojů je celkem bohatá, hovoříme-li spíše o původním software z dob komerčních. V CPC verzi existuje většina her, které jsou k dispozici pro ZX Spectrum nebo C64. Počítače byly nejvíce rozšířeny ve Velké Británii, Francii, Španělsku, Řecku a Německu (díky Schneideru). K nám se nikdy oficiálně nedovážely a tudíž zde nejsou tolik známé.

Je velká škoda, že CPC neumí hardwarové sprity jako např. C64 nebo Atari. Mód 0 je sice pro hry ideální, ale absence hardwarové podpory je velice znatelná. Veškeré pohyblivé objekty ve hrách nejsou na CPC příliš plynulé. Jako příklad uvedu hru Gianna Sisters, což je na C64 skvělá a plynulá hra, ale konverze na CPC dopadla žalostně.